OFICIÁLNÍ WEB VLADIMÍRA MERTY

• Recenze

Sleevenote

Jak chytit vítr...

Před dvěma lety, někde v Anglii, jsem vešel do malé díry, kde se scházeli lidi, někdo měl kytaru, jiný pivo, další jenom bíbra, zpívali nekostelním způsobem písně svých dědů – říkal aspoň plakát. Pak po sobě uklidili podlahu a šlo se domů. Do té doby jsem cítil nemožnost čehokoliv v téhle umělohmotně lžičkové, papírově talířové a Jaguára všem! společnosti. Tam mi jasně došlo, co dělat se svou ruskou kytarou - říkal jsem jí Nataša: jenom tak stát na scéně, nikým nedoprovázený platit hned za každou chybu, lež. Nemít žádné zvláštní boty, gatě, květinkovaté košile… být ručně tkaný, domácí. Ale co dělat s kytarou, když se tu na ni ani nesáhlo? A navíc ty nepopové slabiky škrábavé a chrochtající v hrdle, které jsou prý keltského původu… Jsou to jenom slova… americká vdova mi řekla: „Jsi umělec,“ a koupila mi zmrzlinu. Jsou lidi, co se zajímají, co je za slovy… no, ukázal jsem jim pár básní, nebo jim prostě vyprávěl o mém pokoji: hromady flétniček, kytar, malá harfa, loutna, modrý balónek, bílé skříně s rudými knoflíky, bílé stěny s oknem namalovaným v rohu, zrcadlo ve tvaru jezírka, desky Faheye, Donovana, Archieho Sheppa, a jiných svobodně spoutaných jazzmanů… etc. Protože všechny ty věci zahaleně znějí, zabaleny do imaginárních prostor, žijí a umírají mé životy, aby se vrátily nad mou hlavu… a pak pustá krajina mé země, obloha jako jezero a jezero jako zrcadlo v mém dětinském pokoji, sahající až kamsi dozadu, ke kořenům imaginární síly zašlých předků… Písně jsou plné mléka, valícího se z vrcholů kopců do údolí, kde jsou vyslyšeny a zle zapamatovány, změněny a odvrženy zpět ke slunci… A jednou jsem je zaslechl, rozhlédnul se kolem, a že se nikdo nedíval, dotkl jsem se bezostyšně kytary, duchové hor sestoupili dolů, hebce hekali, a já hrál, a Geneviève, Regis a Bernot to nějak stihli zaznamenat… a pak jsme šli na čaj.

Nahrál jsem svou první desku v říjnu 1968 v Paříži. Nutili mi na obálku fotku tanku na Karlově mostě. Namítal jsem, že tam bohužel ty tanky nebyly. - No a? Uděláme fotomontáž! - Ale to by už nebyla pravda. - Chceš pravdu, nebo peníze? Bez tanků si tu desku nikdo nekoupí. - Asi měli pravdu, protože mi neposlali ani frank. Já jim taky nedám ani korunu. Na piráta piráta a půl… Vy, co jste sedávali s kazeťákem na klíně, a protizákonně zaznamenávali, co letělo kolem: máte další slušné nahrávky z průšvihových festivalů? Jestli uznáte za vhodné, prosím, pošlete mi je - třeba by to vydalo aspoň na kazetu.

Vladimír Merta

Zpět