OFICIÁLNÍ WEB VLADIMÍRA MERTY

Texty písní

Písničkář
Ulični glasbenik

 

Jakýsi písničkář se ztratil
vykázaný z hranic své vlastní země
na zádech nesl bídu lidí
viděl svět příliš temně

Lidé odešli pracovat a den se krátil
a každý v duchu chtěl aby se vrátil
Poslal mi k svátku košík ovoce
Gorkého povídky a hrst rodné země
a já mu na oplátku poslal pohlednici
se Švejkem a Hradčanama
doplatil poštovné a poslal ji zpátky ke mně

Psal jak je lehké odjet na Západ
být svobodný a volný a nic nechápat
chtít zapomenout na křivdu a na ženu
a na změnu na kterou každý přísahal:
nikdy nezapomenu

Miloval zem kterou vlastní vojsko haní
sbíral včelí med do svých dlaní
na potkání rozdával svůj příděl
těm které znal těm které nenáviděl
na stole nechal otevřené psaní

Oběti tlumí vlastní hlasy
nachýlení jdou k volbám na věčné časy
ne není lehké odjet na západ
mít svobodu být volný a nic nechápat
je nutné zapomenout na ženu
a pokusit se zapomenout na změnu
na kterou každý přísahal:
nikdy nezapomenu

Poslal mi k svátku košík ovoce
Gorkého povídky a hrst rodné země
a jeho ukradené nápady
budou vlát po delším čase v cárech
z cizích praporů na cizí kazatelně

A my nachýlení
půjdeme pracovat uprostřed vlastní země
budeme vidět svět a vlastní budoucnost
jako on před léty
příliš temně

---

Do slovinštiny převedl Peter Kuhar:

Stoj ali bêži, s kremo si pobeli obraz,
ti si moj, ti si klovn, ulični glasbenik.
Sreče imaš več kot denarja ali pameti? Si naš!

Si berač ali žepar, pobiraš s kant za smeti,
si mag, žongler, ne hrepeniš za uspehom,
dovolj ti je nekaj kovancev, ki jih pobiraš iz čepice.
Oaza v oceanu hitenja, prerok na vogalu ulice.

Tvoje dekle si spleta kitke (dreade)
pri stojnici v senci pojoče fontane,
sračje pisani metulji ji krasijo lase,
srečujeva se vsak dan ob vsakem vremenu

Drobiž različnih valut ti cinglja v škatlo,
si trubadur, minstrel, vitez svetega grala.
Redčimo svoj talent, menjujemo ga za kovance
nekaj korakov od banke, razbijamo bare in norišnice.

Igramo "na bog pomagaj", kar pač hočejo od nas najraje,
Beatlese a Morissona, zdravila proti brezupu,
stojimo, čeprav že zdavnaj sveti zelena,
avtomobili trobijo in pešci gredo mimo nas,
krasni in dolgočasni kakor vihrajoči prapori,
k smehu in joku mešamo otožnost v čašo ponižnosti.

Nekaj posebnega smo, kot pege na obrazih princesk,
norci, ki krasijo reklamne panoje,
prekleti pesniki v špranjah velemest,
statisti ulic, velemojstri odvečnih gest.

Si kralj in birič, suženj in norček,
ptica roparica in majhna miš, tvoja ura je minila,
tvoj dvojnik se pripravlja na istem mestu,
jaz in ti – dva mala statista,
Mozart ali Drakula, vse je negotovo.

Jaz in ti, dva ulična pevca,
prav ničesar nimava v žepu niti nimava kaj početi,
srečala se bova tudi v raju – morda ja, morda pa ne,
ne vem … o ničemer nočem biti gotov,
samo ptice selivke se vračajo v iste kraje.

(1970)

---