OFICIÁLNÍ WEB VLADIMÍRA MERTY

Rozhovory

Smog a síra, to byly vůně, vzpomíná Vladimír Merta

 

Jadrná chacharština z úst charismatického zpěváka, takový je dnešní díl seriálu MF DNES Ostravské stopy. Vladimír Merta v 50. letech vyráběl výbušniny a nebál se ani místních spiritistů, natož porybného.

Antikrist už je tu, jmenuje se Atum, dozvěděl se kdysi v Ostravě-Radvanicích písničkář Vladimír Merty. Ne, to není sci-fi, ale skutečná realita. Antikrist tehdy naštěstí nepřišel, a tak se zachovaly sugestivní vzpomínky v  písničkářově živé paměti. V pondělí vystoupí v ostravském klubu Barrak a možná zazpívá i pověstné blues Govirňa.

"Ano, mí rodiče mají kořeny v Radvanicích. Jako kluci jsme tam jezdili pravidelně, tři měsíce života v roce – Radvanice," vzpomínal písničkář a  filmař Merta nedávno na filmovém festivalu v Kroměříži. "Tam jsem lovil ryby na zahnutý háček, který jsme ukradli babičce. Honil nás tam porybný, pytlačili jsme a utíkali. On byl o holi a nadával: ´Kurva něuťikejtě synci, já vam poradim, jak matě ten haček zahnuť, abystě nějake chytili,´" směje se známý zpěvák.

Jako kluci taky chodili krást hrušky na katolickou faru. Ještě lákavější ale byly experimenty s výbušninou. "Tatínek, který byl v anglické armádě, si přivezl pistoli a náboje. Ty jsme objevili na hajzlu nahoře. Byl to ten suchý gravitační hajzl na dvorku, vyhazoval se tam popel na jednu hromadu," popisuje Merta. "Pistoli jsme nenašli a ty náboje jsme odpalovali tak, že jsme přivázali svíčku na tyč. Náboj jsme zavěsili a lehli si jako partyzáni a  posunovali jsme svíčku pod něj," směje se Merta. Ještě teď sugestivně vypráví, jakou jim to tehdy dalo práci, než to bouchlo. "Navíc na větru to vůbec nejde, a když už jsme se zvedli že nic, tak najednou přišla řacha a  vidíme… Dvě stě metrů od nás vyšel chlap z baráku a dívá se na nebe, jestli mu něco nespadlo na střechu," dodává Merta.

Dům, kam jezdili, ještě stojí a nachází se v místě, kde bydlel hodinář Matušek. "Na rohu stála krásná lípa, teď ji přirozeně porazili. Poblíž katolického kostela. Dole byl evangelický kostel, ale co je důležité, bylo tam velké spiritistické středisko. Dodnes je zachované. Tam jsme chodili do kina," vzpomíná písničkář.

Dětství jako jedno velké nekonečné dobrodružství

Čas od času navštěvoval bratrance v oblasti, které se říká Na Lipině. "Jezdili jsme na dámských kolech, jiná nebyla. A jednou jsme vyráběli raketu. Z knížky Malý chemik jsme měli návod na složení střelného prachu," říká Vladimír Merta. Síru koupili snadno, stačilo říct, že ji mají na síření sudů pro dědečka, ale neměli ledek. "Náhodou jsme šli do pole a najednou vidíme, že ledkem se hnojilo, tak jsme jej začali sbírat do papírku. Tak jsme vyrobili raketu," vzpomíná Merta.

Opět ji odpalovali svíčkou, ale raketa ne a ne vyletět, nakonec začala bloudit po dvorku. "Život v Radvanicích byl pro mě úžasný. Jezdili jsme na haldy. Jak se vysypala hlušina, tak babky běžely a s kladívkama oklepávaly uhlí. To byla scéna jak z van Gogha. Také jsme jezdili v noci, když se vylévala struska z NHKG, hrát hry, kdo před ní dříve uskočí, ten byl hrdina. Smog a síra nás fascinovaly. Prostě ty vůně, dnes je to něco jiného," povzdychne si zpěvák. Ani nepřekvapí, že se jako kluci nezalekli ani spiritistů neboli duchařů. "Kdepak, naopak nás fascinovali. Ale jedna kamarádka od babičky byla spiritistka a ta nám říkala: ‚Chcetě kolač?‘ Chtěli sme. A ona: ‚Ale musitě mi slibiť, že se budětě modliť, bo ten Antikrist už je tu, jmenuje se Atum. A jak ten Atum raz buchně, tak to tu všecko pudě do řiti.‘ Tak jsme odříkali otčenáš a dostali jsme koláč," líčí Merta.

Sugestivní zážitky přinášely návštěvy venkovského kina Na Lipině, kde byl zároveň tancovačkový sál. "Vždy tam bylo hlášení: Teď budě film o  partyzanach, keří bojovali. Rudoarmějci su ti, co idu zleva a zprava idu bělogvardějci, tak ně abystě si to popletli. Kuněc hlašeni." Také pro děcka hrával Vladimír Merta v této hospodě amatérské divadlo. "Měl jsem roli medvěda. Nosil jsem babiččin kožich přes hlavu. Jako divoký medvěd jsem měl vytrhnout rybízový keř. Tak jsme si ho nařízli. Jenomže jak jsem přes ten kožich neviděl, tak jsem tahal omylem jiný keř," popisuje nečekané drama písničkář. "Děcka byly za plotem, vybíralo se po koruně. Čuměli a říkali, že ten medvěd je ´Jakýsik slaby, jdeme pryč!´ A já na ně křičel: ´Ni, počkejtě, počkejtě.´ A urval jsem opravdu jeden zdravý rybízlák. Tak jsme měli zas průser, " usmívá se Vladimír Merta.

Ve specifické ostravské mluvě složil Merta i ve své době známou píseň: "Udělal jsem blůz v chacharštině Govirňa, slavil jsem s tím úspěchy, ale pak mi je vyfoukli Dobeš s Nohavicou, ti to ale převedli do líbeznější polohy, " dodává písničkář.

***

Vladimír Merta

Narodil se 20. ledna 1946 v Praze, ale rodiče pocházejí z ostravské čtvrti Radvanice. Jako malý kluk sem jezdíval na prázdniny k prarodičům. Teprve pak se z něj stala písničkářská ikona. Působí také jako publicista, spisovatel, fotograf, architekt a filmový režisér. Je rovněž autorem hudby k několika filmům, například Fimfárum, nebo seriálu Příhody kocourka Damiána.

Martin Jiroušek
Mladá fronta DNES, Kraj Moravskoslezský, 22. 11. 2012, s. 4

---