OFICIÁLNÍ WEB VLADIMÍRA MERTY

Publicistika

Zápisky 13

V Českém Těšíně už zas mají kavárnu

Místopis a smysl pro genia loci už není, co býval. Bylo nebylo. Město po vymření. Pendleři z obou stran tu kdysi za den přenesli kamion piva. Už zase je - a není.

V Českém Těšíně kavárnu Avion nehledejte. Ani Vietnamka na konci ulice, pokračující mostem do toho starého, polského Těšína, který si nenechal svou krásu lacino skoupit, nevěděla, že s ní sousedí. Přitom nově rekonstruovaná vzpomínka na slavnou předválečnou židovskou kavárnu, kde se zastavovali noblesní dámy i pašeráci, stojí hned vedle jejího krámku. Po osmi letech ji Němci srovnali se zemí. Jako synagogu.

Toho večera se znovu otevírala. Přišly i dojaté pamětnice, z fotografií dýchla doba, kdy tu studoval František Vláčil, tramvaj vezla císaře pána i Masaryka a  řeka ještě nedělila lidi. Byla svobodná, divoká, krásná, bez hranic. Povodeň opadla. Nádherný večer. Samí slavnostně oblečení starší lidé - ale ten mladický duch!

Jiří Dědeček hrál šansony, elegantně přecházel z francouzštiny do češtiny, Renata Putzlacher tu se sličnými knihovnicemi snovala nové nápady. Divadelní tramvaj, promítání přes řeku, malování na zdi, verše psané na vodě... To vše už bylo, a není. Martina Trchová nás kolébala od písně k písni. Tématem večera bylo míjení, pomíjení, blues. Je sklenice, kterou nám tu kdysi nalili, poloprázdná, či poloplná? Vrací nás nová architektura zpátky do budoucnosti, nebo nás přiková ke starému maloměšťáctví a hrabivosti? Čas běží současně vpřed i pozpátku.

Proto se kavárna Avion jmenuje NOIVA. Jeden podnikatelíček si totiž s  vypočítavou bystrostí zaregistroval značku, která mu nepatří. Teď na ní sedí a  přemýšlí, co s ní. Mýdlo? Cestovka? Pivo v prášku? Nebo snad jedovatý plyn? Velká zvěrstva začínají vždy těmi drobnými, která už zase přecházíme jako ten most přes řeku. Sem - a tam. Tam a zpět.

Vladimír Merta
Hospodářské noviny, 13. srpna 2010, s. 13