OFICIÁLNÍ WEB VLADIMÍRA MERTY

Publicistika

Nová hymna?

 

Hymny nahrazují ideál zlatého věku, aniž by citovaly (na rozdíl od Bible) důvody, kdy a proč došlo kýmsi neoddiskutovatelně silnějším, nežli slaboučcí my (národ) k násilnému vyvržení ze ztraceného ráje. Geograficky i geopoliticky musí hymna vymezovat zejména území, o která jsem přišli (výměnou, zradou nebo posezením nad pohárikem před vilou Tugendhat). Šance pre Nové divergencie!

Autorem hymny musí být bájný lid. Její vznik nechť halí osudová temnota, přítmí národní velkodělohy, svírající a vrhnoucí zároveň. Pokud nejprve zazní z  jeviště, tím lépe. Z hlediska velkohubosti nechť je tedy blízká černo-bílé Bílé a jejímu týmu. Hymna musí rozhýbat tupý dav, ozbrojený klíči (Zvonky štěstí? Darina by do toho šla, ale co Karel?). V čase předvolebního převlékání kabátů (volby navzdory nesvobodě zuří pořád) duní basy rockerů: Pryč s  muzikálem! Na Bílé hoře se už prodírá šikem Toi-toi jekot Kabátu. Ten ji už má, motorovou. Pozor ovšem na trylkující Moravanku: její technodechno přehraje i  balkánskou konkurenci. A vyřeší problém novosti a staroby: Fanošova Veselá je dědina projde i parlamentem. Hymna musí být o všem a o ničem. O všech — a o nikom. Juchajdá… tedy Voskovec a Werich? Jiří Suchý a jeho Babetta, posilující export našeho zvláštního průmyslu?

Hymna nechť pěstuje kult těla. Duchem zemičku neubráníš, než se zamyslíš, prodají ti ji pod nosem. Musí být masová, dojímavá, musí slibovat nesplnitelné: za jejího zpěvu bude nastupovat domácí kanónenfutr do Pendolín, přetřených khaki. Kdo naposledy rozhýbal ženy s kuželi, děcka i páprdy? Michal David, stále sílící symbol intelektuálního kýče (poté, co se úkolu nezhostil Havel s Kocábem) nemá konkurenci.

Hymny musí být snadno zapamatovatelné, bez velkých skoků, při kterých se pravidelně zesměšní zpívající vláda a její generalita, včetně knězů. Proto hledejme v sakristiích, předělávejme táhlé písně kancionálů, nebo zkusme přehrát dosavadní hymnu pozpátku. Elektropop a víra se nevylučují. Mají stejný základ - léčbu šokem.

Hymna musí být zpěvná, ale nesmí provokovat žádný, byťsi sebenepatrnější tělesný projev. Pohupující se řady fotbalistů na stadionech, podléhající dojmu, že se při cikánské verzi sociokulturně inovovaného novotvaru mohou rozcvičovat, tedy vylučuje i rozvětvený rod Gondolánů.

Všechny hymny jsou zastaralé, nebetyčně nacionalistické, genderově bezcenné. Prezentují uřvanou vojáckost mužů, kteří nikdy nebojovali jinak, nežli peticemi. Unikají do ženské plačtivosti, hledají dubiska nebo úrodné žírné nížiny, kde by našli spočinutí pro svou nečinnost.

Proto neváhejme: hymnu už máme. Za vlast i za sebe ji nazpíval bratříček Kryl. Jeho posmrkávání za zavřenými vrátky zůstávej ukázkou útěku k velikosti malosti, v níž jsme se přeci tak ochotně poznali.

Vladimír Merta

P.S. Každý si jednou musí omočit to své pero.

SOUTĚŽ NA NOVOU HYMNU

Na ruském mejdanu
v české hospodě
zpívají Angláni kubánské písně
a Češi snídají k večeři čínské nudle
v zajetí časové tísně

Sedím na hajzlu s papírem v ruce
soutěžím o slova na novou hymnu
zdržela mě trochu revoluce
Havel mi poplet hlavu, Mečiar svázal ruce
ale snad to do rána stihnu
odeslat tam, kde domov můj

Na americké koleji v ulici Jana Husa
zkoušejí Moravané ukrást něco pomalého z Bacha
a rychle prodali na pomezí chatu
vlajka státu klesá pomalu dolů
házejí poslední korunky do automatu
aby ho oblbli o jednu kolu

V Moskvě zpívají Arméni v ponču Beatles v azbuce
pro federální televizi je točí japonský tým
a Češi se hádají o hranice
kdo, kdy, kde, kvůli čemu, za kolik a s kým

Svět je plný obchodů s národními citečky a city
banky připisují občanům milióny k tíži
srdíčko lva ukřižované národní identity
dodělává na dvojitém kříži

Vzývali jsme spolu svorně
srp a kladivo
teď zvedáme kalich na pivo
nad novými mapami v učebnicích branné výchovy
pláčou vlastenecké učitelky jako poškrábané desky
Braniboři v Čechách, Dvě vdovy v Tatrách
Krútňavy, Svätoplukovia, humoresky duní z telky
česko-slovensky, slovensko-česky

Dvě silvestrovské party pijáků
uvízly v nádražním bufetu Vrbovce
jedly se rozvodové koláče
pod tabulí s odjezdy vlaků - kam kdo chce
zazněla stará hymna - celá jako za totáče
bratia nás zastavili
a dali se s námi do pláče

---