OFICIÁLNÍ WEB VLADIMÍRA MERTY

Publicistika

Zápisky 5

Stará hudba mladých lidí

V Praze se na jaře kříží nejen cesty současných myslitelů, prezidentů a maratonců, ale také „mladých“ vyznavačů „staré“ hudby. Povědomé tváře oddaně hostujících muzikantů přecházejí z jednoho souboru do druhého. Řady hloubavých milovníků Monteverdiho či Händela byly nedávno roztrženy otázkou, na kterou stranu pověstné křižovatky se vydat.

Kostelem svatých Šimona a Judy znělo tentýž den oratorium Samson (Musica nova s Jiřím Kotoučem). V méně známém, stylově i členitostí inspirativnějším prostoru Panny Marie pod řetězem provedl Václav Luks Mariánské nešpory. Jeho Collegium 1704 dokázalo udržet po celou dobu náročného programu plné soustředění, lahodný souzvuk a vznosné ponoření do zdánlivě průzračné harmonicko rytmické struktury. Barevná instrumentace, dramatické i nenápadně rafinované přemisťování sólistů a nástrojů, gestický vznos, rytmický pohyb, omamné prolínání hlasů… Zažili jsme propad do doby, kdy se teprve vytvářely prostředky pozdější opery. Dramatičnost vrcholné renesance se odrážela od pozdně barokní výzdoby kostela v meditativně strhujících variacích na bolestně líbezné téma, kterým do vznešené církevní hudby vtrhla i lidová zbožnost.

Dráždivé spojení tradičního chorálu, výdobytků polyfonie duchovní hudby a inovací operních recitativů a árií stálo na velejemném odstínění zvolených temp, témbrů a poměrů. Místy se nad zpěváky snesl i duch spirituálního minimalisty Arvo Pärta. Díky neuvěřitelně mladým, proměnlivým a průzračně intonujícím hlasům Collegia vocale 1704 posluchači intimně prožili dramatické střety kontrapunktu, afektů monodie, různé druhy zpěvu i přednesu. Nemohli jsme se rozdvojit a být současně na dvou místech. Samsona s Marií spojila láska sdílená mimo jeden čas a prostor. Slovo a hudba bylo té noci učiněno tělem.

Vladimír Merta
Hospodářské noviny, 29. května 2009, s. 11